Šátkománie

Když se malý narodil, nedokázala jsem z něj spustit oči a přestat se ho dotýkat. Představa, že leží někde ve své postýlce mě ničila. Nedokázala jsem usnout aniž bych ho držela za ručičku nebo měla na prsu. Bylo tedy jasné že to bude můj nošeneček.

V prvních třech měsících života by novorozenec měl být stále s maminkou. Celých devět měsíců byl u maminky v bříšku, slyšel její hlas, houpal se při jejích pohybech a měl ji celou tu dobu na blízku. Tak proč ho nechat rovnou napospas novému, cizímu, velkému světu? Šátek nabízí její náruč, její blízkost, vůni,... A mamince volné ruce.

Poprvé jsem ho uvázala do šátku, když mu byly necelé tři dny. Kočárek viděl tak 6x a prostě tam nechtěl být (teď má 11m). Nedokázala jsem ho nechat plakat. Někdy se mi povedlo ho zabavit, ale to trvalo opravdu jen chvilku :-)

Nakonec jsem se do zkoušení šátku tak trošku zbláznila a tady je zatím výsledek. Doufám, že není konečný a ještě budu pokračovat. Dají se prodat dál a neztrácejí hodnotu. Jen se o ně musí také pečovat s láskou.